Láska, smrt, bolest

23. dubna 2011 v 22:30 | Nely |  Příběhy
O chlapci:


Byl jednou jeden ..... chlapec, který se narodil s nemocí. Byla to nevyléčitelná nemoc. V 17 letech..... mohl každou chvíli umřít. žil stále jen stáhnutý v domě, pod dohledem své matky. Jednou už toho ale měl dost, a tak se rozhodl, jednou jedinkrát si vyjít. Poprosil svou matku o dovolení a ona mu to umožnila. Když se procházel svou čtvrtí, viděl množství obchodů.
Když šel okolo obchodu s hudebninami, uviděl nádherné děvče, asi v jeho letech. Byla to láska na první pohled. Otevřel dveře a vstoupil dovnitř. Nedíval se po ničem jiném, jen po ní. Stále více se blížil k přepážce, kde stála. Podívala se na něj a s úsměvem se zeptala: "Můzu vám nějak pomoci?" Během toho si myslel, že je to ten nejpěknější úsměv, který ve svém životě viděl. Pocítil potřebu ji políbit právě v tomto momentu. Koktavě jí odvětil:
"Ano, eeehhh, uuuhhh... rád bych koupil jedno CD." Bez přemýšlení vzal první CD, které uviděl a zaplatil. "Chceš ho zabalit?" zeptalo se děvče zase s úsměvem. Odpověděl že ano, a kýval souhlasně hlavou; ona šla dozadu a pak přišla se zabaleným balíčkem, který mu předala. On si jej vzal a opustil obchůdek. Odešel domů a od toho dne navštěvoval tento obchod každičký den, aby koupil nějaké CD. To děvče stále balilo jednotlivé CD a on si je pak vzal domů, položil je nerozbalené do šuplíku. Příliš se styděl, než aby pozval to děvče, aby si s ním vyšla. Ačkoliv už to zkoušel, nešlo mu to.
Jeho matka se pokusila ho v tom povzbudit, aby se další den odvážil, a on se chytl za srdce a, ... a vyšel odvážne k obchodu. Koupil si CD a jako vždy ho dostal zabalené. Vzal CD a když se ona nedívala,rychle ji nechal na pultu lístek se svým telefonním číslem a vyběhl z obchodu ven.
"......Crrrrrr !!!"
Matka zvedla sluchátko: "Ano?", byla to ona, ptala se na jejího syna; matka naprosto zničena začala plakat a řekla: "Ty to nevíš? ... Včera zemřel."
Bylo příliš dlouho ticho, až na pláč matky, který se v sluchátku ozýval. Pozdeji vstoupila matka do pokoje svého syna, aby si jej připomněla.
Rozhodla se začít s tříděním jeho věcí. Otevřela šuplík a k jejímu překvapení se tam tyčily hory CD, které nebyly ani rozbalené. Byla zvědavá, bylo tam tolik k vidění a ona se nemohla udržet.
Vzala jedno, sedla si na postel a začala rozbalovat CD a nasla u něj přiložený i kus papíru. Matka ho vzala do ruky a začala číst. Stálo na něm: "Ahoj! Jsi fakt milý, chtěl by sis se mnou někdy vyjít? Mám tě ráda.... Sofia."
S hlasitou emoci otevřela matka ještě jedno CD, a i z něj vypadl list papíru, ze všech balíčků ....... na všech bylo napsáno to samé...
Ponaučení: život je už takový, proto nikdy nečekej na zítřek, když máš někomu říci, že ho máš rád! Zítra na to může být už příliš pozdě!

Láska a smrt:


Je sychravé podzimní odpoledne, ulicemi plynou davy nevšímavých, ustaraných a tak neskutečně monotónních lidských postav. Všechny jsou zabrány do svých vlastních starostí všedního, ničím nezajímavého dne. Nikdo si nevšimne dívky kráčející středem té živé masy. Dívky s nepřítomnýma, uplakanýma očima. Nikdo se na chvíli nevytrhne z kaľdodenního stereotypu. Nikdo se nezeptá, zda nepotřebuje pomoci, zda je vše v pořádku. Dívka bezmyšlenkovitě kráčí ulicemi. Už není schopna přemýšlet, ne, teď už ne. Její mysl zůstala na té křižovatce. Stále před očima vidí jeho krásné hnědé oči a nádherně tvarované rty, jak se s ní ač nerady, pro dnešek loučí a zároveň slibují další krásné zážitky. Ani jeden však ještě netuší, že je to naposled. Naposled v tomto životě. Naposled v tomto světě. Naposled co se mohou vzájemně podívat do očí a říct si ta dvě magická slůvka. "Miluji tě" řekne mladík a jeho tvář se rozzáří v láskyplném úsměvu. "Však já tebe taky" odpoví skoro rutinně dívka. Kdyby jen tehdy tušila…
Auto se pomalu rozjíždí. Dívka odchází směrem k nedalekému domu. Už zavírá domovní dveře. Najednou uslyší strašnou ránu, zvuk rozbitého skla a nepřetržitý zvuk klaksonu. "Tome néééééé!!!" Doběhne na křižovatku, kde už se tvoří hlouček všudypřítomných čumilů. "Zavolejte někdo záchranku, prosím rychle! Tome no tak prober se, prosím!" ... Už je pozdě, mladík už nevnímá všechno to dění kolem něho. Nevnímá marné snažení záchranářů o jeho život. Nevnímá slzy své milované. Dívka stojí na rohu křižovatky a dívá se za černou dodávkou. Zhroutil se jí život. Chtěla mu toho tolik říct, jak moc s ním byla šťastná, jak milovala jeho čokoládové oči, krásné rty, jeho bezchybnou povahu. Proč jen se to muselo stát, proč nám?! "Miluji tě, Tome!"
Dívka prošla snad už celé město, už nemůže přemýšlet, nejde to! Najednou se ale znovu ocitla na té křižovatce. Tady. Tady se to stalo. Tady se jí zhroutil celý svět! Ale za okamžik budou zase spolu, pomyslela si... "MILUJI TĚ" vykřikla dívka a vstoupila do silnice...

Smutné oči:


Jen tak stál a díval se na ní. Mlčky ji hleděl do očí. A ona cítila to teplo,které ji hladilo na každé části jejího těla. Cítila ty motýlky v břiše co se jí vznášeli až k srdci. Byla šťastná,když ho měla na blízku a viděla jeho úsměv co patřil jenom jí. Milovala jeho objetí ,jeho silné paže co jí vždycky chránily před okolním světem.V jeho pohledu se topila a nechtěla záchranný kruh. Byl její nejlepší přítel a ona jeho. Nedovedli si léto představit jeden bez druhého a vždy vše plánovali spolu a těšili se na další prožitý čas kdy se mohli jeden druhému dívat do dušičky. Byl její jediná hvězda na nebi a ona jeho jediným slunečním paprskem. Ale nikdy si tato slova neřekli do očí. Byli stále nejlepšími přáteli. Nikdo nevěděl jak moc se mají rádi a ani oni sami si neuvědomovali hloubku svého vztahu. Pohladil ji nezištně po vlasech a ona mu byla vděčná za tento nepatrný dotek po kterém se celá chvěla. Rozloučili se a jejich osudy se měli znovu na celý rok rozejít. Když jí naposledy obejmul sotva udržela slzičky. Dal ji pusu a ona odjela domů. Mysleli na sebe každý den,ale ani jeden si nepřipouštěl jak mu ten druhý schází. Plynuly dny a týdny. On se zrovna vracel z basketballového tréninku,ale nevšiml si auta co přijíždělo ze zrádné zatáčky. Zrovna jí psal zprávu. Zprávu která ji měla oznámit jak moc mu schází. Jak moc se zamiloval do své nejlepší přítelkyně. Nikdy ji nedostala. Teď stála u hrobu a dívala se jak jeho rakev pomalu klesá do té nekonečné tmavé díry. Už nikdy se jí nevrátí. Už nikdy neuvidí jeho nakažlivý úsměv,už nikdy jí nepohladí po vlasech ,už nikdy jí nepolíbí..... Jak moc litovala toho ,že mu nikdy neřekla jak moc ho miluje. Jak moc litovala toho promarněného času. Jak moc jí scházel. Zůstala stát jako poslední u jeho hrobu. Byl parní letní den.V tuto chvíli měli být spolu na výletě.V tuto chvíli se měli spolu smát. Ale čas nejde vrátit. Nejde udělat to co jsi měl udělat už dávno. Zavřela pláčem zčervenalá víčka a zdvihla hlavu k nebi :,,Proč?'' tiše zašeptala sotva ji bylo rozumět.,,Proč tak brzy? Chtěla jsem ti toho ještě tolik říct. Chtěla jsem toho ještě s tebou tolik prožít!''To už ,ale nevydržela a z pod zavřených víček se jí začaly valit slzy.,,Proč?" To už ale nešeptala,ale křičela. ,,Já tě milovala! Já tě miluji a ty jsi odešel!Slyšíš?!" Slyšel ,ale to ona nemohla vědět.,,Miluji tě a navždy budeš v mém srdci. Nikdy nezapomenu!'' A plakala. Plakala jako by měla utopit celý svět ve svém smutku. Když v tom jí spadla na tvář kapka. Otevřela oči,ale nebe bylo blankytně modré. A další a další. To on plakal,tam nahoře a přál si ji obejmout a utěšit. A říct jí,že tu na ni čeká.Ona věděla ,že je tam s ní.Věděla,že ji nikdy neopustí,že ji bude vždy chránit. Stal se jejím anděl strážným.Vždy, když uronila slzu nebe plakalo s ní. A ona věděla,že se nesmí trápit. Jinak se on bude trápit taky a to nechtěla dopustit. A těšila se z každého nového dnu. Protože,když byla šťastná ona byl i šťastný on...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama